Zelená evropská revoluce běží na čínském proudu

Když Evropa přechází k clean čistým technologiím, vypadá to jako vítězství klimatické politiky. Ale pod povrchem běží jiný příběh — příběh dependence závislosti, která by mohla podkopat nejen energetickou security bezpečnost, ale i ekonomickou svrchovanost celého kontinentu. Podle zprávy zveřejněné v The Guardian, kterou objednala neziskovka Loom, Evropa dováží přibližně 98 procent svých solárních panelů z Číny. U lithium-iontových batteries baterií je to 88 procent a u měničů, klíčových pro napojení obnovitelné energie do sítě, dokonce více než 60 procent.

Dominance Číny v těchto technologies technologiích není jen otázkou trhu — nese i geopolitická rizika. Experti upozorňují na možnost disruption narušení dodavatelských řetězců nebo i kybernetické hrozby, jako je vzdálené vypínání zařízení či špionáž přes integrovanou infrastrukturu. I když přímý útok je považován za málo likely pravděpodobný, samotná možnost vytváří napětí — zejména když se Čína stává stále větším hráčem v evropských silnicích i zástrčkách.

Zpráva varuje, že tato reliance závislost může oslabit i jiné strategické sektory — automobilový, energetický i obranný — které čerpají ze stejných výrobních kapacit a komponent. „Tam, kde kdysi vedl Západ, nyní dominuje Čína,“ stojí ve zprávě, a to je výrok, který rezonuje historicky. Ačkoli Evropská unie plánuje, že do roku 2030 bude vyrábět alespoň 40 procent klíčových components komponent doma, dosavadní pokrok je skromný. Většina projektů je stále ve fázi plánování nebo schvalování, ne ve výstavbě.

Problém je ještě hlubší: Čína neovládá jen finální montáž, ale i meziprodukty. Ovládá 95 procent světové výroby solárních waferů a většinu kapacity pro výrobu článků. Dokonce i evropští výrobci polykřemíku posílají svou produkci do Číny ke zpracování. To znamená, že i nové továrny na baterie v Evropě musí dovážet katody a anody — což omezuje jejich skutečnou odolnost a zvyšuje zranitelnost v případě export vývozních omezení.

Evropa se snaží reagovat — například přes Průmyslový plán Zelené dohody a zákon o průmyslu s nulovými emisemi, které usnadňují státní podporu a zrychlují povolovací procesy. Ale jak zpráva ukazuje, dobré úmysly nestačí. Bez reálných investic a rychlého posunu výrobních řetězců nahoru — od montáže k surovinám a materiálům — bude zelená transformace Evropy stále provázaná s rostoucí mocí Pekingu. A to může jednoho dne přijít draho.