Trpišovský a pád z hladiny: Jak se Slavia ztratila v bublině
Když Slavia doma porazila Olomouc, měl Eden znít euphoria , neboť ztráta Sparty v Liberci znamenala prakticky jistotu crown . Jenže místo nadšení zavládlo ticho. Ne proto, že by fanoušci nevěděli, co vítězství znamená – ale proto, že už dlouho vidí, jak se trenér trend mění v opak. Jiří Trpišovský, kdysi hrdina revolution , nyní vypadá, jako by uvízl v minulosti. Jeho tým už nehraje fotbal budoucnosti, ale opakuje chyby minulosti – a fanoušci to recognize .
Když přišel z Liberce, přinesl do Edenu dynamickou, intense s celoplošným presinkem. Tým hrál s soudržností, kterou respektovaly i elitní západní kluby. Byl to offensive s globálním rázem – a odměnou byly tři tituly, bitvy s Barcelonou a prodeje hráčů do Premier League. Dnes je však z toho jen memory . V Lize mistrů inkasovali průměrně 2,4 gólu na zápas a dali jen 0,6. V rozšířené verzi soutěže skončili na disappointing 34. místě – daleko za hranicí play off.
Trpišovského výmluvy už neosvěžují. Po prohře 0:3 s Arsenalem tvrdil, že players . Ale po porážce 1:4 v Pafosu už se nemělo co hide . Tým se spoléhá na dlouhé míče a centry na Tomáše Chorého, jehož elbows jsou ve vnitrostátní soutěži tolerovány, ale v Evropě ho to stojí o červené karty. A když dostane red card , trenér místo důtky zpochybňuje rozhodnutí rozhodčího – a nechává fanoušky v nejistotě.
A poté přišel incident kapitána Jana Bořila v Hradci Králové – muž, který měl být vzorem, se málem napadl rozhodčího. Trpišovský reagoval vlažně: unnecessary . Ale proč vůbec Bořil stál na lavičce jako taktický poradce? To není jeho role . Pokuty byly uděleny – ale nikdo nepotrestal systém, který to umožnil. A to je zásadní problém – protože stagnace se nedá řešit pokutami, ale restart .
Otázka zní: dokáže Trpišovský tento přesun zvládnout? Nebo už je sám součástí bubble , která mu slibuje mistrovství, ale ne evropský úspěch? Jako trenér kdysi vedl tým, který chtěl být moderní. Dnes však discipline chybí, hra je roztažená a vůdčí osobnosti selhávají. Fanoušci si přejí návrat k jasným principům – ne ke kamarádšoftu a omluvám. Protože fotbal budoucnosti už nehraje v Edenu.
Celá ta bubble tuzemská bublina je problém – myslí si, že stačí být nejlepší tady, a už jsou někdo.
Já si stále pamatuju ty zápasy s Barcelonou... bylo to něco úplně jiného. Teď je to jen shadow stín toho, co jsme byli.
Proč Bořil vůbec řídí hru z lavičky? To je porušení pravidel, ne taktika.
Trenér bagatelizuje chování hráčů, protože ví, že bez nich by nepostoupil. Jenže to je short-term krátkodobé myšlení.
Chorý fauluje, plive, dostane červenou – a trenér hledá výmluvy? To není fotbal.
Klíč je v rotacích a kombinacích. Slavia hraje stále stejně – a to je stagnace, ne vývoj.
Já vím, že mistrovství bude, ale chtěl bych, aby to bylo s hrdostí, ne jen s omluvami.
Tvrdík říkal, že máme nejlepší kádr – a přitom vypadáme slaběji než dřív. Kde je progress pokrok?