Evakuace v napětí: Když je varování zároveň rozkazem
Na border mezi napětím a otevřeným konfliktem se evakuace stávají běžným rytmem života. Izraelská armáda právě nařídila opuštění města Dajr Aamis, ležícího severně od své nárazníkové zóny v jihu Libanonu. Tento příkaz nemá charakter doporučení – je to varování před blížící se vojenskou operací, která by mohla začít každou chvíli. Podle serveru The Times of Israel už z oblasti byly dříve odpáleny rocket a Hizballáh zde má podle izraelských zdrojů pevné pozice.
Plukovník Avičaj Adraí, mluvčí armády, vyzval obyvatele, aby své homes okamžitě opustili a vzdálili se minimálně o kilometer od města. Varování je jasné: oblast bude cílem útoků proti cílům spojeným s Hizballáhem. Armáda přitom tvrdí, že evakuace má preventivní charakter – má chránit civilisty, než začne akce, která už byla dlouho připravována. Jenže pro lidi, kteří musejí opustit své živobytí, to není jen cvičení – je to reálná odsunutí.
Zatím není známo, kolik lidí přesně se evakuační příkaz týká, ani jak dlouho budou muset stay pryč. Není jasné, jestli se někdy budou moci vrátit. Zároveň Izrael tvrdí, že z oblasti stále pokračuje raketová palba směrem na jeho území – a že tuto hrozbu bude řešit vojenskými prostředky. Každý výstřel z jihu Libanonu je pro Izrael zelená light k další akci. A každá akce přibližuje region ke zhoršení situace, která už je tak dost napjatá.
Mezitím má podle dohody zprostředkované Spojenými státy mezi oběma zeměmi platit příměří, které bylo v pátek prodlouženo o tři týdny. Jenže příměří, které nikdy nebylo skutečně dodržováno, funguje spíše jako fíkový list diplomatického úsilí. Oba tábory se navzájem obviňují, že ho violate . A zatímco diplomacie řeší časové limity, lidé na místě řeší, kam dál – a jestli ještě vůbec nějaký safe place zbývá.
A kdo chrání civilisty v těch zónách, které jsou najednou 'military targets'? Evakuace zní hezky, ale kam mají lidé jít?
Jeden kilometr? To není distance vzdálenost, to je smích. Už ta zóna kolem města je nejspíš pod palbou.
Preventivní opatření, říkají. Ale už tolikrát byla 'prevence' záminkou pro ofenzívu. Kdy už přestaneme věřit těmto eufemismům?
Pokud z té oblasti opravdu létají rakety, tak je to vážná hrozba. Ale proč pak příměří vůbec prodlužovat?
Hizballáh odpaluje, Izrael ničí – a obyčejní lidé zase platí účet. Kdy se to cycle kolečko konečně zastaví?
Dokud bude každá strana reagovat na útok útokem, nebude mír. Jen další výmluva k další operaci.
Spojené státy zprostředkovaly, ale nakonec to vypadá, že jen koupily čas. Pro koho?
Ta nárazníková zóna – kolik takových 'buffer zones' už existuje po světě, které nakonec válku nezabránily?