Putin naštval i běžné Rusy. Expert říká, co vůdci škodí a proč dochází vojáci

Ruská ekonomika se pod vlivem dlouhodobých sankcí a válečných nákladů stále více podobá state stavu z období po rozpadu SSSR, varuje ekonom Vladimír Nigmatulin. Jeho varování zní čím dál naléhavěji, zvláště když už i na oficiálních ekonomických forums fórech padají výrazy jako „malér“ nebo „řítili jsme se do problémů“. Ačkoli Rusko počáteční dopady sankcí přežilo díky vysokým cenám ropy a schopnosti obcházet embargo, podle experta Karla Svobody z Univerzity Karlovy se nyní dostává do fáze, kdy chybějící přístup k moderním technologiím vede k postupné degradation degradaci.

Jedním z klíčových problémů je tzv. demodernizace – Rusko sice stále produkuje, ale jeho výrobky, včetně vojenské techniky, už nestačí držet krok s pokročilými systémy na Západě. Nejnovější trendy ukazují, že zatímco Rusko těží z geopolitického napětí mezi USA a Íránem, zároveň se v něm zhoršuje kvalita spotřebního zboží i dopravních služeb. Například omezení kurýrních služeb začíná ovlivňovat i lidi v městech, kteří si dříve mohli do války nezapojovat a žít relativně normální život.

Zásadní změnou je pokles public trust veřejné důvěry v režim. Blokování internetu, nahrazování populárních platforem jako Telegram státem kontrolovaným Maxem nebo vypínání YouTube vzbuzuje neklid i mezi běžnými občany. „Lidé si začínají říkat, že to není tak, jak nám tvrdili,“ říká Svoboda. A poprvé se tato dissatisfaction nespokojenost zaměřuje přímo na Putina, nikoli na nižší úřady.

Dalším varovným signálem je vyčerpání lidských zdrojů. Dobrovolníci z regionů jako Buryjatsko nebo Baškortánsko padají ve velkém počtu, a noví se najít těžko. „Ti, kteří zbyli, si spočítali, že se jim to nevyplatí,“ dodává expert. I když regime režim snaží donutit lidi k nasazení pod záminkou ekonomických pobídek či administrativního tlaku, cítí se stále více izolovaný od běžných občanů.

Tato situace má globální impact dopad, zejména na evropskou bezpečnost. Pokud Rusko bude čelit vnitřní destabilizaci, může režim reagovat eskalací na mezinárodní scéně. Zároveň ale ukazuje, že i autoritářské systémy mají své limits meze – a že i pod tlakem sankcí a izolace se může změna začít odehrávat odspodu.