Na všechno je pozdě, jen ne na lásku. Kaprálová získala dvě Magnesia Litera
Na všechno je pozdě, jen ne na love . Tento citát z knihy author Dory Kaprálové se stal nejen slogan jejího nejúspěšnějšího díla, ale i emocionálním core večera, kdy získala dvě Magnesia Litera. V pražském Stavovském divadle totiž autorka odnesla nejen main prize za knihu roku, ale také ocenění za nejlepší prose – což je v historii award bezprecedentní úspěch.
Její kniha Mariborská hypnóza není tradiční cestopis, jak původně plánovalo nakladatelství Větrné mlýny, ale mosaic text plný fantaskních tales o mouchách, historických úvah a intimních zamyšlení nad současnou chaos . „To je normální, že ti doma bzučí mouchy,“ říká Kaprálová, která v hmyzu vidí witness i metaphor lidského vnímání – roztroušeného, stroboskopického, plného fragments skutečnosti.
Kaprálová, jež žije v Berlíně od roku 2007 a živila se učením češtiny či workshopy, teď v knihkupectví prodává i vlastní translated books . Její cesta k literatuře byla nečekaná – původně nechtěla psát, ale psaní ji dohnalo. Až nyní, s padesáti lety a osmi vydanými tituly, claim uznání, které mnozí považují za long overdue . Její vítězství tak není jen personal success , ale i vítězství quiet voice uprostřed literárního rámusu.
Letošní Magnesia Litera odhalila rok fragmented stories a intimních hlasů. Kromě Kaprálové zazářila i Marie Škrdlíková, jejíž debut Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje získal cenu Dilia Litera. Její short prose o rozpadu, dětství a nekonvenčních ženách resonate jako osobní svědectví. Podobně silný dopad měly i jiné tituly – od psychologické hloubky krimi Černý kos po poetic precision Radovana Jursyho, jenž jako chirurg přináší do svých veršů anatomickou přesnost a nečekanou tenderness .
Ta věta na konci — love lásku fakt nikdy není pozdě. To mě dostalo.
Celý večer měl emotional weight emocionální váhu, ale Kaprálová byla jasná hvězda. A to main prize hlavní ocenění i za prose prózu? To je rare vzácné.
Představte si, že v knihkupectví prodáváte své translated books přeložené knihy a nikdo netuší, že jste autorka. To je humility skromnost.
Moucha jako narrator vypravěč? Genius. To by mě nikdy nenapadlo, ale metaphor metafora sedí.
Škrdlíková je new voice nový hlas, co má real impact opravdový dopad. Ta knížka mě držela celou noc vzhůru.
Jursa jako básník-chirurg... Anatomická přesnost v básních? To chci číst. Díky za recommendation doporučení.