Bitva o země pod nohama: Jak USA láme čínský monopol na vzácné zeminy
V mining v brazilském státě Goiás se rodí naděje na přelom monopolu, který Čína si udržuje v oblasti strategických surovin téměř třicet let. Ale skutečná bitva se nevede pod horkým sluncem Jižní Ameriky, nýbrž v komplexním světě global dodavatelského řetězce a geopolitických smluv. Australská společnost Lynas, jejíž provozní ředitel innovative označil za odpověď na tlak, zahájila v malajsijském port Kuantan výrobu těžkých minerálů – surovin, bez nichž nelze postavit moderní vojenskou techniku.
Hra o bezpečnost a nezávislost nabírá na obrátkách. V březnu 2026 uzavřela Lynas agreement s Pentagonem na dodávky za 96 milionů dolarů a současně dosáhla prvního úspěchu v komerční výrobě oxidu samaria – klíčového prvku pro tepelně odolné magnety používané ve stíhačkách a raketách. Americká geologická služba (USG) označila tento minerál za nejzranitelnější článek v celém řetězci, jehož výpadek by mohl americkému industry stát miliardy. Obranné firmy teď běží závod s hodinami – do roku 2027 musí eliminate čínské minerály ze svých magnetových dodávek.
Lynas není sama. Společnost MP Materials, sídlící v Las Vegas, plánuje koncem roku spustit vlastní zařízení na rafinaci těžkých kovů s podporou americké vlády. Zároveň americká firma USA Rare Earth ovládla brazilský průmysl hlouběji: 20. dubna uzavřela akvizici společnosti Serra Verde za přibližně 2,8 miliardy dolarů, po tom, co jí v únoru 2026 poskytla loan ve výši 565 milionů dolarů prostřednictvím americké rozvojové finanční korporace. Tento pohyb naznačuje, že Washington nechce jen diverzifikovat dodávky, ale přímo přetvářet mapu vlastnictví a kontroly nad surovinami, které pohání moderní technology .
Ale cesta k nezávislosti je dlouhá a nerovná. I když se zdá, že se progress zrychluje, generální ředitelka Lynas Amanda Lacaze varuje: projekt čistírny odpadních vod v Texasu, financovaný v roce 2023 částkou 258 milionů dolarů od Pentagonu, se potýká s rising a vážnými provozními překážkami. Společnost proto přesouvá zátěž na své druhé zařízení v Malajsii, jehož plný provoz je teprve plánován na rok 2028. Jak poznamenala Gracelin Baskaran z Centra pro strategická a mezinárodní studia, tyto snahy stále běží v raných fázích – a realita bude vyžadovat mnoho let tvrdé práce, než se vytvoří skutečně odolný a nezávislý systém.
Tohle je long-term dlouhodobá hra, ne sprint. Čína si ten trh nechá ujít jen tak.
A co ekologické dopady těžby? V Malajsii už Lynas má problémy s odpady – to se jen shift posouvá místo.
96 milionů dolarů zní jako hodně, ale ve srovnání s obranným rozpočtem je to kapka v moři.
Klíčové je, že začínají s oxidem samaria – ten je pro vysokoteplotní magnety nezastupitelný.
Smlouvy, akvizice, půjčky – ale kamiony s materiálem ještě nejezdí. Dostanou to do provozu včas?
Geopolitika surovin je teď víc než kdy jindy – ten, kdo ovládá dodavatelský řetězec, ovládá i technologickou budoucnost.