Červený koberec jako duše festivalu: Jak se z látky stane identita
Červený koberec už není jen pro slavné – letos se stává logem celého karlovarského filmového festivalu. Na slavnostním odhalení identity 60. ročníku stál Aleš Najbrt s lakonickým prohlášením: „A je to… červený koberec.“ Zdánlivě jednoduchý motiv, ale za ním pečlivě vyladěná atmosphere , která má oslovit nejen filmaře a celebrity, ale každého návštěvníka. V animacích se objevují mihotající se stíny – jako by zachycovaly movement lidí těsně před vstupem do kina, do světa iluze. Pro publikum to může být okamžik vzpomínky, pro tvůrce záměr: přenést zážitek festivalu do jediného vizuálního motivu.
Studium Najbrt, které tvoří podobu festivalu už přes třicet let, každoročně předkládá pořadatelům tři návrhy. Letos vítězný koncept odevzdal místo složitosti radost z simplicity . „Občas rádi překvapíme právě v jednoduchosti,“ říká Najbrt. Původně se uvažovalo i o motivu šedesátky – vždyť jde o jubilejní ročník. Ale nakonec se autoři rozhodli pro univerzálnější symbol. Jonatan Kuna, autor návrhu, se inspiroval shadows jako formou analogové projekce – jako by film běžel ještě před tím, než se rozsvítí plátno. „Chtěl jsem zachytit moment těsně před vstupem,“ vysvětluje. „Aby každý v tom stínu zahlédl svůj memory z festivalu.“
Vývoj vizuálu trvá téměř celý rok – od prvních návrhů v říjnu až po finální tisk v létě. Tým pracuje na všem: od plakátů přes sociální sítě až po architektonické prvky na místě. Letos navíc poprvé vznikla fashion ve spolupráci se slovenskou značkou Nehera. Na zádech oversize saka visí červená cedulka – subtilní odkaz na červený koberec. „Byla to jejich myšlenka, my jsme ji jen refined ,“ říká Kuna. Plánuje se i spolupráce s českou značkou Braasi – tentokrát ne jen na merchu, ale na něčem designovějším, ambicióznějším.
Práce v divadle Sklep, kde Najbrt dlouhodobě působí, ovlivňuje i jeho grafický přístup. „Exhibice na jevišti je něco jiného než práce s grafikou,“ říká. „Ale humor, překvapení – to všechno souvisí.“ A právě překvapení je klíčové i při tvorbě pro festival. V době, kdy umělá inteligence generuje tisíce obrázků denně, se tým drží lidské ruky. AI používají jen jako nástroj – pro modelování textu nebo konceptu. „U umělečtějších projektů je to spíše na škodu,“ míní Kuna. „Vytváří generický dojem. My chceme překvapit – a to AI zatím neumí.“
Spolupráce s Karlovými Vary je pro studio výjimečná nejen délkou, ale i důvěrou. „Jsou otevření, respektují tvůrčí svobodu,“ říká Najbrt. A i když finální rozhodnutí patří pořadatelům, diskuse jsou partnerské. „Je to příjemná záležitost,“ dodává. A tak z jednoduchého pruhu červené látky vzniká mnohem víc: symbol setkání, iluze, a možná i trocha magic , které filmový festival stále dokáže v návštěvnících vyvolat – i bez slov, jen ve stínu.
Konečně něco, co necítí jako algoritmus. Tihle lidé dýchají do práce duši.
Červený pruh jako identita? Riskantní, ale geniální. Někdy je minimalism minimalismus to nejsilnější poselství.
Stíny jako vzpomínky – to je přesně ten pocit, co máš po dobrém filmu. Skvělá metafora.
Těším se na tu collaboration spolupráci s Neherou. Červená cedulka na zádech? To chci vidět v reálu.
„AI je na škodu“ – to říká muž, který ví, co znamená skutečná kreativita. Díky za odvahu.
Už 15 let chodím na festival a nikdy jsem nevnímal, jak moc vizuál ovlivňuje náladu. Teď to konečně vidím.
Když už merch, tak alespoň něco navržené s myšlenkou, ne jen s logem narychlo nalepeným.
Divadlo Sklep a grafika? To dává smysl. Tam se taky všechno začíná ve stínu a končí v záři.