Budoucí maďarská vláda připravuje rozdávání, které by se toho lekl i Babiš

Péter Magyar, nový hlas maďarské politiky, získal důvěru voličů unavených long rule šestnáctiletou vládou Viktora Orbána a rostoucími ekonomickými problémy. Jeho strana Tisza slibuje deep change hluboké změny, ale její program je tak ambiciózní, že by ho mohl považovat za nezodpovědný i zkušený europoslanec Andrej Babiš. Zatímco lidé volili změnu, economic reality ekonomická realita země zůstává tvrdá: inflace na jednom z nejvyšších míst v EU, téměř nulový růst a schodek rozpočtu kolem pěti procent.

Plán Tiszy zahrnuje tax cuts snížení daní pro nízko a středně placené pracovníky, zavedení wealth tax daně z bohatství pro nejbohatší a zdvojnásobení family benefits rodinných příspěvků. Navíc mají státní zaměstnanci v klíčových odvětvích čekat až čtvrtinové pay rise zvýšení platu. Cílem je oživit domestic demand vnitřní poptávku a dosáhnout růstu kolem tří až čtyř procent – slib, který zní povědomě z české politiky, ale jehož realizovatelnost je v Maďarsku zatížena vysokým dluhem.

Problém však tkví v tom, že současný státní dluh Maďarska činí 75 procent HDP – nejvíce ve skupině V4 – a podle plánu by měl klesnout až k roku 2030. To znamená, že do té doby bude dál růst. Magyar sází na uvolnění 17 miliard eur EU funds evropských fondů, které byly pozastaveny kvůli porušování právního státu. Věří, že návrat public trust veřejné důvěry v Bruselu otevře peněženku EU – ale i tyto peníze jsou dočasné a nestačí na dlouhodobé fiscal policy rozpočtové závazky.

Zároveň země zůstává silně závislá na ruské energii: 90 procent ropy a 80 procent plynu pochází z Ruska. Plán Tiszy na ukončení této závislosti až v roce 2035 koliduje s evropskými plány na rychlejší odstoupení. Bezpečnost dodávek tak zůstává major risk hlavním rizikem celého ekonomického modelu. I symbolické pojmenování plánu jako "maďarský New Deal" potvrzuje ambition ambiciózní přístup, ale nezodpovídá na otázku, jak bude země hradit své sliby bez nových dluhů.

Mezinárodní ekonomové varují: sociální sliby bez strukturálních reforem vedou ke krizi. Maďarsko potřebuje nejen spravedlivější daňový systém, ale i úsporné reformy veřejných výdajů. Zatím však program Tiszy více reaguje na public pressure veřejný tlak než na ekonomickou udržitelnost. Jestli se Magyarovi podaří změnit systém, nebo zopakuje rozpočtové přehřátí, ukáže až čas – a trhy.