Zrušit poplatky vládě nestačí. Chce víc, ale nemá na to
Návrh nového zákona o veřejnoprávních médiích, který předložila vláda Andreje Babiše, odhaluje mnohem ambitious záměr než pouhé zrušení koncesionářských poplatků. I když tento slib figuruje v programovém prohlášení vlády jako klíčová promise změna, samotné financování je jen malou částí rozsáhlé legislativní přestavby. Místo úpravy stávajících zákonů o České televizi a Českém rozhlasu navrhuje vláda zcela nový zákon, který by měl nahradit i normy o poplatcích i zřizovací zákony – vše pod jediný rámec nazývaný „zákon o médiích veřejné služby“.
Tato šíře zásahu však nejde ruku v ruce s kvalitou přípravy. Zákon critics označují za chaotický a neuvážený. Například Česká tisková kancelář, třetí stávající veřejnoprávní instituce, je v návrhu úplně ignored , přestože má svůj zřizovací zákon a dlouhou tradici. Vznikne tak paradoxní situace: zatímco TV a rozhlas by měly podléhat novému rámci, ČTK by zůstala osamocená pod starými pravidly, bez jakékoli legislativní connection .
Problémy nekončí na strukturální nepřehlednosti. Zákon v jednom odstavci připisuje odpovědnost za obsah vysílání „orgánům“ médií – včetně jejich rad – a o pár paragrafů dál jim přímo zakazuje do obsahu interfere . Tento rozpor vytváří prostor pro budoucí právní conflict a neurčitost. Zároveň se autoři zákona chlubí snahou o lepší definici veřejné služby, ale ve skutečnosti žádnou jasnou definici nepředkládají. Místo toho se spokojí s banální prioritou zpravodajství před zábavou – což za modern podmínek nestačí.
Zákon také ignoruje reálné výzvy: zmizely memoranda mezi vládou a médiami, která měla sloužit jako živý nástroj pro aktualizaci veřejné služby. Nepočítá s potřebami neslyšících, opomíjí regionální coverage a zapomíná na technické aspekty jako kmitočtové pásmo nebo digitální multiplex – klíčové pro samotné operation vysílání. Odborníci proto varují, že média by mohla ztratit nejen peníze, ale i technickou životaschopnost.
Celkově působí celý návrh méně jako seriózní reforma a více jako projev political frustration vůči současnému stavu médií. Ačkoli se zákon pravděpodobně nestihne schválit do začátku příštího roku – což dává prostor na přepracování – hrozí, že vláda provede dříve trucovité budget cuts v rámci poplatků. Ty by mohly pro Českou televizi a rozhlas znamenat větší ránu než samotná změna systému.
Když už to má být new law nový zákon, tak proč neudělat pořádně? Takhle to vypadá jako školní úkol, co napsali v nouzi.
Je smutné, že public trust veřejná důvěra v médiích se řeší takhle – ničením institucí místo jejich posílení.
A co deaf viewers neslyšící diváci? Kdo o nich vlastně přemýšlí? Tohle je základní služba, ne luxus.
To, že ignored ignorují ČTK, je klasika – jako by veřejná služba končila u obrazovky.
Až budou mít problémy s broadcasting vysíláním, bude pozdě. Někdo si hraje na reformátora, ale nechápe o čem to je.
Proč místo msty neudělají něco užitečného? Média potřebují podporu, ne likvidaci.