Jan Potměšil: Náraz, jiskry a život naruby. Jan Kačer popsal konec uragánu
Byl hlasem svobody, symbolem resilience a miláčkem diváků. Herec Jan Potměšil, známý z rolí jako naivní Martin z Bony a klid či švec Jíra z pohádky, odešel ve věku 60 let. Jeho smrt ve čtvrtek 16. dubna 2026 zasáhla celou zemi. "Honza před jedenáctou zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo," sdělila smutně jeho manželka Radka. Jeho život byl značen jednou tragickou chvílí – nárazem, jiskrami a life naruby.
Potměšil, syn sportovně orientované rodiny, začal jako lyžař a disciplinovaný athlete . V osmi letech se poprvé objevil před kamerou, ale jeho skutečná sláva přišla v roce 1987 – v jediném roce ztvárnil tři legendární postavy: chuligána v dramatu Proč?, ševce Jíru i Martina z Bony a klid. Během listopadové revoluce byl Potměšil jedním z hlasů, které mluvily k lidem. "Honza byl spojkou té něžné slavnosti. Jan zářil," vzpomínal herec Jan Kačer, jeho přítel a svědek osudného večera.
Ten večer 8. prosince 1989 byl klidný, ale plný únavy. V autě směřujícím z Ostravy do Prahy řídil výtvarný umělec, Kačer bděl vedle něj, zatímco Potměšil spal vzadu. "Hrálo rádio, vídeňské valčíky," vyprávěl Kačer. A pak – crash . Řidič usnul, Fiat narazil do svodidel, překotil se a skončil ve svahu. Kačer popsal chvíli s děsivou jistotou: "Uhrančivé světlo nahoře i dole, točíme se ve vzduchu... jako zblázněný maják." Záchranáři našli tři, ale čtvrtý – Potměšil – byl vyhozen z vozu a skryt pod ním. Jeho zranění byla těžká: poškození páteře, které znamenalo trvalou ochrnutí.
Potměšil se probudil z kómatu až o rok později, když byl svět už svobodný, ale on uvězněn ve vlastním těle. "Mohl jsem hýbat jen očima," vzpomínal. I tak však zůstal člověkem s spirit , který nezlomilo. Nikdy nevznesl vinu na řidiče: "Nedávám mu to za vinu. Mohlo se to stát komukoliv." Jeho návrat na jeviště byl legendární – jako Richard III. na vozíku získal Cenu Alfréda Radoka. Dokázal, že i z těžkého osudu lze vytvořit art .
Celý život šířil positivity a nadšení, i když mu každý den přinášel bolest a omezení. Po boku manželky Radky vychovával dva syny, plaval, jezdil na monolyžích a vystupoval v televizi i na jevišti. V roce 2024 obdržel Cenu Václava Bendy za občanskou statečnost. Jan Potměšil nebyl jen herec – byl důkazem, že dignity a humor mohou přežít i nejtemnější okamžiky. Jeho příběh zůstává živou legacy na sílu lidského ducha.
Když jsem viděla jeho performance výkon jako Richarda III., brečela jsem. Taková síla v jednom člověku – to je víc než herecký talent.
Odpustit řidiči tohle? Já nevím. Já bych nejspíš chtěl vědět, kdo to byl. Ale on to neudělal. To je respect respekt.
Vzpomínám, jak jsem jako dítě hrála ševce Jíru s bráchou. Nikdy jsme si nemysleli, že ten character hůlka je jiný. On nás prostě učil být jiní a zároveň stejní.
Ta scéna s valčíkem z rádia po nárazu... chills mrazilo mě to. Až do morku kostí.
Kolikrát jsem ho potkala v centru, jak se snaží překonat obrubník. Nikdo mu nepomohl. A on nikdy nechtěl. To byla jeho pride hiera.
Největší tragedy tragédie, že někdo tolik milovaný prošel tím, co prošel, a nikdy neztratil úsměv. To je hodnota, kterou dnes moc lidí nechápe.