Jak uzákonit utrácení – nový plán nebo oprava starého?
Vláda přemýšlí, jestli má new plan na řešení rozpočtové crisis , nebo jen patch ten starý. Ale otázka zní: co bude levnější? Opravit old law o rozpočtové odpovědnosti, který už nikdo nebere vážně, nebo prostě schválit nový, který by rozpočtovou nezodpovědnost oficiálně zlegalizoval?
Ten návrh zní absurdně, ale už to není zas tak daleko od reality. public trust v rozpočtovou kázeň padá, zatímco debt stoupá jako houby po dešti. Politici slibují spending na všechno – od zdravotnictví po dálnice – ale nikdo neříká, kde na to vezmou peníze.
Někteří ekonomové varují, že takový approach vede k dlouhodobé nestabilitě. Bez jasného framework a pravidel pro budget discipline se stát může dostat do pasti, kdy každá nová vláda jen pokračuje v spending wave bez ohledu na důsledky.
Zákon by měl být ochranou, ne záminkou. Pokud ale bude formulován tak, že umožní unlimited spending pod záminkou economic growth nebo krize, pak už jde ne o řízení státu, ale o jeho řízený úpadek.
Otázka není jen technická, ale moral . Měli bychom legalize to, co dřív bylo považováno za rozpočtový prohřešek? Nebo bychom měli obnovit accountability a přestat se tvářit, že dluh za nás někdo jiný zaplatí?
Když už to chce spending utrácat, alespoň to legalize uzákonit – hlavně ať je to oficiální, ne jen kšeft pod rukou.
Tahle approach přístup je jako když si zadlužíš na kreditce a říkáš, že to zvládneš. Jenže stát nemá rodiče, kteří by ti půjčili.
A kdo to má platit? Já? Moje děti? Nebo si myslíme, že debt dluh jednou zmizí sám?
To není crisis krize řízení, to je systém. Vždycky někdo utratí, jiný to vyřeší.
Když zrušíme odpovědnost, zrušíme i public trust veřejnou důvěru. A to už opravit nejde.
Asi bychom měli nejdřív patch opravit to, co máme, než vymýšlet nový zákony, které jen ospravedlňují nezodpovědnost.
Zákon o nezodpovědnosti? To zní jako black comedy černá komedie, ale bohužel to není vtip.