Tlustá černá čára, která se může ztratit ve vlastním stínu

Na congress sjezdu KDU-ČSL nebylo hlavním překvapením vítězství Jana Grolicha, ale předem prepared připravená show s pozdravem zesnulého Petra Pitharta. Dopis, v němž hovořil o future budoucím premiérovi Grolichovi, zazněl jako scripted režírovaný okamžik z politického divadla. Celá událost byla provlečena frází o tlusté černé čáře — metaforě pro ambici stát se samostatnou silou s premiérem u vlády. Jenže dnes má strana podporu mezi 2,5 a 3 procenty. Aby se dostala k moci, musí svou základnu multiply zpětinásobit — cíl, který zní spíše jako víra než jako strategy strategie.

Odpověď na otázku how jak tento zázrak naplnit, však na fóru chyběla. Místo plánu zazněly vague vágní sliby: lidovci už nebudou bojovat proti homosexual homosexuálům, budou mluvit k lidem s difficult těžkým životem a posílí economic ekonomický program. To vše zní hezky, ale nevysvětluje, jak překonat propast mezi současnou realitou a ambition ambicí. Skok, který by potřebovali, by záviděl i Mao Ce-tung — pokud by dnes still ještě žil.

Zajímavější než oficiální rétorika byly sideline okrajové poznámky delegátů. Jeden přiznal, že bude convince přesvědčovat voliče Andreje Babiše, druhý chlubil, že persuaded přemluvil dlouholetou voličku KSČM. To odhaluje skrytou taktiku: nezískat nové demokratické hlasy, ale convert přetahovat zklamané přívržence populist populistů. Jenže ti hledají nového baču, ne moral morální pastýře. A KDU-ČSL, ať už to chce nebo ne, se tak ocitá v soutěži se STAN o ty nejnestabilnější hlasy v politickém spektru.

Zazněl i ostrý tón, když Pavel Bělobrádek reagoval na kritiku SPD: colleagues kolegy ve sněmovně nevyhoví, protože only jen hovada se přizpůsobují. Odkaz na „tu pakáž, co tam teď je“ byl blunt ostrý a nekompromisní — přesně to, co by mohlo hlasovat s biblickým „nechť je vaše slovo ano ano“. Ale právě taková clear jasná čára mezi dobrem a zlem by pro party stranu mohla být příliš thick tlustá — až by se jí nevešla do politické reality.