Je správné zakázat prezidentovi cestu na summit NATO, jak plánuje Petr Macinka?

Sraz mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou nabírá na intensity intenzitě. Na programu je nadcházející summit NATO – místo, kde se rozhoduje o security bezpečnosti celé aliance. Jenže právě tam se nemají shodnout na tom, kdo bude Česko reprezentovat. Macinka, který dlouhodobě vyhrocuje tension napětí s prezidentem, chce Pavlovi zablokovat přístup k official flight úřednímu letadlu – efektivně mu tím znemožnit cestu.

Pavel však trvá na svém právu. Jako hlava státu, bývalý šéf generálního štábu a dlouholetý velitel NATO, považuje svou účast za natural přirozenou. „Podle ústavy zastupuji stát v mezinárodních vztazích,“ opakuje znovu a znovu. Na druhé straně premiér Andrej Babiš, který by měl vést delegaci, zatím hesitates váhá a mění názor jako weather vane větrný směrový – dnes říká jedno, zítra opak.

Spor nejde jen o prestiž, ale o constitutional boundary ústavní hranici mezi rolemi prezidenta a vlády. V parlamentní republice sice vláda řídí zahraniční politiku, ale prezident má symbolickou i diplomatickou váhu – zvlášť když má takový international reputation mezinárodní renomé jako Pavel. Blokovat mu cestu může být vnímáno nejen jako útok na jeho funkci, ale i jako public signal veřejný signál slábnoucí jednoty země.

Situaci komentátoři přirovnávají k vesnické komedii: premiér jako hospodář, který drží purse peněženku, a prezident jako hrdina, který má respect respekt lidu. Ale za tím vtipem stojí real conflict reálný konflikt o pravomoci. Pokud vláda začne systematicky omezovat prezidenta v ústavních funkcích, může to podkopat public trust veřejnou důvěru v celý systém. A to už není vtip.