Moucha, Maribor a prudká originalita: Berlíňanka Dora Kaprálová získala Knihu roku i nejlepší prózu
Ve Stavovském divadle poprvé, bez režimu Nové scény a s plnou hladinou emocí – tak proběhl 25. ročník prestigious award Magnesia Litera 2026. I když se Národní divadlo rekonstruuje, cultural scene neztratila tón. Večer, vysílaný na ČT art, oslavil slovo, originální hlas i ty, kdo čtení proměňují v životní styl. A největší recognition tohoto večera zaznělo pro Berlíňanku Doru Kaprálovou, jejíž slim book Mariborská hypnóza zaznamenala historický průlom.
Kaprálová získala nejen titul Kniha roku, ale také Luxor Literu za prózu – dvojí ocenění, které zřídka putuje do jedněch rukou. Její román, inspirovaný místem, které zní jako mix slovinského Mariboru a podvědomí, je plný sharp originality a tichého napětí. Jak poznamenal kritik Reflexu Kryštof Eder, letos chyběl major novel , ale Kaprálová svým dílem vyplnila prázdnotu. Už dříve byla nominována na evropské ocenění, a nyní půjde dokonce za hranice jako hlavní hostka Frankfurtského veletrhu knih.
Večer nebyl jen o číslech – 631 přihlášených titulů, 14 kategorií, tisíce hlasů – ale i o public statement . Marie Škrdlíková, laureátka za debut, vyjádřila podporu Palestině a zdůraznila potřebu human rights . Později se k ní na pódiu připojila Jana Srncová, držitelka ČRo Plus Litery, a potvrdila, že literatura není jen útěk, ale i moral compass . Tón večera byl jasný: čtení může být moderní, ale také může mluvit o tom, co bolí.
Cena Magnesia Litera znamená víc než trofej – znamená visibility , prodeje i mezinárodní pozornost. Program public broadcaster ČT art dal události široký prostor, stejně jako kampaň Čti za nároďák!, která čtení prezentuje jako atraktivní styl života. A právě takové cultural impact jsou důvodem, proč Magnesia Litera přetrvává – nejen jako soutěž, ale jako shared moment pro čtenáře, autory i celou knižní komunitu.
Mariborská hypnóza leží u mě na nočním stolku už tři týdny – teď finally konečně vím, že musím přestat odkládat čtení. Ta slim book útlá knížka vypadá mnohem víc na výšku než na šířku.
Dvě hlavní ceny pro jednu autorku? To je rare vzácné, ale poctivé. Kaprálová má unique voice unikátní hlas, to se pozná už v úvodní větě.
Skvělé, že zmínili chování Ministerstva kultury – konečně někdo řekl nahlas, co všichni cítí. Ale proč to není víc v médiích?
Palestina na literární ceně? Ano. Umění má právo mluvit o injustice nespravedlnosti. Ticho by bylo horší.
Četl jsem Roztěkané – kniha o AHDH u žen je eye-opening odhalující. Jana Srncová a Klára Kubíčková udělaly real contribution skutečný přínos.
A kdy už konečně někdo udělá cenu za best cover nejlepší obálku? Ta od Mariborské hypnózy je pure art čisté umění.