RECENZE: Agrippina jako cynická a hravá revue
Operní performance Agrippina v Janáčkově divadle v Brně přináší unique směsici cynismu, humor a muzikální richness . Dílo Georga Friedricha Händela z jeho italského období sice stojí na postavách morálně pochybných a ambiciózních characters , ale právě v jejich lidské weakness a sobeckých desires nachází režisér Martin Glaser prostor pro hravou, téměř kabaretní energy .
Inscenace nevyžaduje modernization děje, přesto odráží public distrust k moci a political intriky známé z dnešních headlines . Scéna Petra Vítka s točivým palácem odkazuje na historical období, ale její neustálý pohyb a visual dynamika přenášejí diváka do světa nekonečného chaos , kde se každý snaží dosáhnout svého.
Hudba pod vedením Václava Lukse zní s passion a precision , Collegium 1704 předvádí plnou range barokního zvuku – od jemných smyčců po inventive perkuse, včetně skučícího větrostroje. Tento musical základ dokonale podporuje výrazná vocal výkonnost celého cast .
Pavla Vykopalová vtěluje Agrippinu s krásným hlasem i dramatickým intensity , její árie přinášejí emotional hloubku postavě, která je zároveň manipulative i tender matka. Vojtěch Pelka jako Nero zaujme svou reckless energií a charisma , který překonává jeho morální flaws .
Dokonce i nečekaná hlasová indispozice během reprízy nezkalila overall dojem – Vanessa Waldhart z orchestru dohnala part s remarkable accuracy , zatímco Doubravka Novotná udržela herecký presence . Tento okamžik jen potvrdil professionalism úroveň celého týmu. Agrippina je živý proof , že brněnská opera zůstává na špičce evropského scene života.
Ta stage design scéna s točivým palácem mě ohromila – každý angle úhel vypovídal něco jiného o moci.
Cynismus Agrippiny mi připomíná dnešní mediální cirkus – jen s lepší hudbou.
Vykopalová je v této roli naprosto unmatched nevyčerpatelná, ale Waldhartin výkon byl surprise překvapením večera.
Větrostroj? Vážně? To je rare vzácný nástroj – jen pár orchestrů ho používá. Respekt za odvahu.
Čtyři hodiny a nepohnul jsem se – to říká víc než jakékoli rating hodnocení.
Nero jako teenager s hormony i political ambition politickými ambicemi – to je geniální take náhled.
Když už něco mám za co milovat brněnskou operu, je to jejich bold choices odvážná rozhodnutí a umělecká důslednost.