Kdo ulovil duši jazzu na film? V Trutnově vyhlásili vítěze, který nevidí sám sebe jako fotografa
V městské radnici v Trutnově zněl tento týden neviditelný tón – ne hudba, ale napětí očekávání, které předcházelo vyhlášení vítěze mezinárodní soutěže Jazz World Photo. Třináctý ročník, jak se ukázalo, nejen že zachytil duši jazzu, ale i sílu obrazu, který dokáže zhmotnit chvíli plnou improvizace a citu. Vítězem se stal italský fotograf Stefano Barni, jehož práce porota ocenila za visual sílu, autentičnost a schopnost ulovit ten neuchopitelný okamžik na hranici zvuku a světla.
Závody nebyly jednostranné: stříbrnou příčku si odvezl český autor Ota Blahoušek z Olomouce, jehož kořeny sahají do světa přírody i biologie, zatímco třetí místo patří Španěl Daniel Glückmann, původem z Argentiny. Soutěž, která vybírá z 120 snímků od tvůrců z 29 zemí, je dnes mezinárodním referenčním bodem pro fotografii inspirovanou jazzem, blues a world music. Jak říká zakladatel Tomáš Katschner, klíčem je schopnost zachytit atmosphere hudebního okamžiku – ne pouhý záznam, ale podstatu.
Všichni tři letošní vítězové mají jednu věc společnou: trpělivost. Jejich fotografie se totiž v minulosti již objevily mezi třiceti nejlepšími. „Trpělivost se vyplácí,“ poznamenal porotce Ivan Prokop. Barni, sám sebe nazývající spíše milovníkem hudby než profesionálním photographer , fotografuje jazz přes čtvrt století. Blahoušek prošel cestou od rocku k blues a poté k jazzu, který se stal srdcem jeho artistic tvorby. Glückmann, bývalý bubeník, zůstává jazzu věrný i po desítkách let práce jako fotožurnalista.
Výstava třiceti vybraných snímků je nyní otevřená v city hall a bude k vidění do 29. května, aby následně traveled do dalších měst v Česku i v zahraničí. Soutěž, otevřená všem bez ohledu na věk či profesi, nejen vyhlašuje vítěze, ale také vytváří trvalé dědictví v podobě putovních výstav a katalogů. Jazz tu není jen slyšet – je vidět. A právě to je power , která dělá z Jazz World Photo více než jen soutěž – z ní je cultural událost s mezinárodním dozvukem.
Blahoušek je domácí favorit, ale zasloužil si to – jeho světlo na koncertech má duši.
Takovéhle výstavy by měly být ve všech městech. Proč jen Trutnov a pak nějaká tajemná cesta do zahraničí?
Glückmann býval bubeník? To vysvětluje, proč jeho snímky rhythm rytmizují – jako by fotografie hrály.
Zajímavé, jak ti nejlepší nejsou nováčci. Trpělivost a opakování se opravdu vyplácí.
Soutěž je fajn, ale kdyby konečně někdo udělal i soutěž pro jazzové ilustrátory?
Sleduju tu soutěž od roku 2018 a každý rok je výběr tvrdší. Konkurence je ostrá.