Čtyři evropské generace odhalily, kdo směřuje k autoritářům
Výzkum čtyř evropských generací odhalil překvapivé rozdíly v postojích k authority . Zatímco starší generace stále častěji preferuje silné vůdce před demokratickými institucemi, nejmladší generace Z ukazuje znepokojující apatii k democracy jako takové. Na rozdíl od očekávání se ani jedna z krajních generací necítí plně začleněná – starší boomerové i mladí Zéčka častěji hlásí pocit discrimination , což vědci propojují s rostoucím příklonem k autoritářským leaders .
Klára Plecitá ze Sociologického ústavu Akademie věd představila data, podle nichž lidé nad 60 let stále více podporují strong leader i za cenu pravidel. "Čím jsou lidé starší, tím méně se odváží opravovat autority," uvedla. Zároveň zjistila, že mladí lidé z generace Z považují život v demokracii za méně důležitý – otázka, zda jde o rezignaci nebo pragmatickou volbu, zůstává otevřená. Tato skupina hledá meaningful change , ale ne vždy v rámci tradiční politiky.
Faktory, které táhnou k autoritářství, jsou komplexní. Kromě věku a vzdělání hraje roli i minulost – lidé, kteří vyrůstali za totalitních režimů, předávají respekt k autoritě dál. Překvapivě nejvyšší podpora pro výchovu v tomto duchu je ve Francii a Belgii, zatímco v Severních zemích je mnohem nižší. Pocit social insecurity – z příjmu, bydlení či bezpečí – dále posiluje tendenci podřídit se silné ruce.
Zajímavé je, že touha po charismatičtějších political figures přesahuje tradiční dělení mezi pravicí a levicí. Liberální radikálové hledají lídry, kteří rozbíjejí ustálené normy, zatímco konzervativci volí ty, kdo protect order . Sociální sítě zde hrají klíčovou roli – politici se stylizují do public role herců či influencerů, což mění, jak voliči vnímají competence a důvěryhodnost. "Lidé hledají charisma, ne program," shrnula Plecitá.
To, že i mladí cítí discrimination diskriminaci, mě nepřekvapuje. Každý den slyším, jak starší generace říká 'my jsme to měli těžší', ale zároveň jim berou příležitosti.
Respekt k autoritě se nejvíc učí doma. Kdo vyrůstal ve strict environment přísném prostředí, ten autoritě podléhá i jako dospělý.
Na Facebooku vidím, jak lidé z obou táborů chválí 'silného muže', který 'udělá pořádek'. Je to political risk politické riziko pro celou EU.
Mladí nejsou proti demokracii, ale vidí, že jim to doesn't work nefunguje. Když politici nereagují, hledají jinde real change reálnou změnu.
Článek popisuje, co se děje, ale neříká, jak to zastavit. Je potřeba víc public trust veřejné důvěry a lepší komunikace.
A co když to není o věku, ale o pocitu opuštěnosti? Boomerové při odchodu do důchodu, mladí při vstupu do práce – oba cítí, že společnost na ně zapomněla.