Když ekonomika běží jinak: Rusko a jeho neviditelné trhliny

Když inflation inflace běží rychleji než statistiky, začíná se hroutit důvěra – nejen ve currency měnu, ale ve všechno, co stát tvrdí. Švédský šéf tajné služby Thomas Nilsson tvrdí, že skutečná inflation inflace v Rusku se pohybuje kolem 15 procent, zatímco oficiální čísla ukazují méně než šest. Mezi tím je propast – a také otázka: kdo má pravdu? Ceny benzinu stouply jen o něco přes 20 procent za pět let, což hyperinflaci neukazuje. Ale jiné zboží – od potravin po oblečení – zdražilo o 15 až 20 procent za rok. Realita je složitější než jedno číslo, ale jisté je, že oficiální data pravděpodobně kreslí příliš růžový obraz.

Skutečný weakness slabý bod ruské ekonomiky ale možná není v číslech, ale v jejím srdci – na trhu práce. Za posledních osm let vzrostl počet tzv. samosvědčených živnostníků z 900 tisíc na přes 15 milionů, což je pětina pracovní síly. Byl to daňový únik, ale nyní stát systém reformuje – zavádí DPH a zvyšuje příspěvky. To znamená vyšší ceny, nižší poptávku a nové inflační tlaky. Ekonomika, která se snaží utéct daňovému systému, se stává křehkou, jakmile ten systém zaútočí zpět.

A pak je tu internet – nebo jeho vypínání. V Rusku, kde mobilní data hrají větší roli než ve Spojených státech, znamená blokování signálu paralyzu ekonomiky. E-obchody padají, kurýři stojí, služby ztrácejí zákazníky. Jen loni to stálo ruský HDP odhadem bilion rublů – téměř půl procenta celkového výkonu země. Technologická závislost na dovozu ze Číny je další hrozba: čipy, drony, vojenské komponenty – většina přichází z dálky. Ruská výroba je podle odborníků kvalitativně mizerná, vše se kopíruje nebo nakupuje. Ekonomika je jako domino – pevná jen dokud stojí všechny kostky.

Přesto kolaps neznamená. Válku může Rusko ekonomicky vést dál – díky vysokým cenám ropy, které kvůli napětí v Íránu a Hormuzském průlivu zůstanou pravděpodobně nad 100 dolary za barel alespoň do podzimu. To přinese rozpočtu dodatečné revenue příjmy – jen v dubnu minimálně 600 miliard rublů. A i kdyby ceny klesly, stát může devalvovat rubl, financovat obranný průmysl a odložit sociální výdaje. Rozpočet tak zůstává stabilní, ale dynamika ekonomiky stagnuje – nebo mírně klesá.

A lidé? Ti raději emigrují než protestují. Vyhledávání pojmů jako „emigrace“ dosáhlo úrovně z roku 2022, kdy byla mobilizace. Nespokojenost roste, dokonce i mezi prokremelskými skupinami – ale místo ulice volí escape únik. Rusko se podle ekonoma Vladislava Inozemceva sklouzává do „něčeho jako středověk“, kde volnost a příležitosti mizí. Společnost nehoří – prostě si balí kufry. A to je možná nejznepokojujivější signál ze všech.