Kdo rozhoduje o umění, když porota odejde?
V heart Benátek, mezi historickými zídmi parku Giardini, kde art dlouze sloužilo jako most mezi národy, tento rok zazněl hlas odporu. Mezinárodní porota bienále podala kolektivní demisi – zřejmě proto, že se odmítla judge státy, jejichž vůdci čelí obviněním ze zločinů proti lidskosti. Na stage , kde umělci často zrcadlí politickou realitu, se scéna obrátila: rozhodčí odešli a světlo rampy se přesunulo na návštěvníky.
Vedení bienále oznámilo, že hlavní ceny – Zlaté lvy – udělí letos audience prostřednictvím hlasování. Toto decision přišlo po demisi všech pěti členek poroty, v čele s brazilskou kurátorkou Solange Oliveiraovou Farkasovou. Zdrojem napětí byla přítomnost ruské i izraelské národní expozice. V mezinárodním kontextu, kde proti ruskému prezidentu Vladimíru Putinovi i izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi byly vydány zatykače za podezření ze zločinů proti lidskosti, porota naznačila, že etika nemůže být separated od estetiky.
Ruská účast vyvolala bouřlivou reaction – ministři kultury z více než dvaceti evropských zemí kritizovali přítomnost umělců vybraných státními institucemi Ruska. Evropská komise pohrozila odstoupením funding , a italské ministerstvo kultury poslalo do Benátek inspekci. Rusko chybělo na posledních dvou ročnících, ale letos se vrátilo – a právě to otevřelo otázku, zda má national pavilon prostor i pro režimy pod trestněprávním dohledem.
Ceremoniál předání cen byl postponed z 9. května na 22. listopadu – den konce bienále – aby mohli všichni návštěvníci hlasovat. Vedení přehlídky zdůraznilo, že soutěží všechny státy z oficiálního seznamu, včetně Ruska a Izraele. message je jasné: umění je inkluzivní, ať už to někomu vyhovuje nebo ne. Ale otázka zůstává: může být umění svobodné, když je politika jeho neodmyslitelnou part ?
I Česko a Slovensko mají ve společném pavilonu svůj hlas – letos s projektem The Silence of the Mole, který hovoří o utajených dějinách a neviditelných bojích. V contrast k mezinárodnímu chaosu to připomíná, že některá umění mluví tiše, ale jejich ozvěna může být hluboká. Bienále se tak stává nejen výstavou, ale mirror světového napětí – a divák je najednou nejen přihlížeč, ale actor .
Konečně někdo řekl, že etika nemůže být mimo umění. Díky porotě za statečnost.
Co když hlasují turisté, kteří ani nevědí, o co jde? Umění by nemělo být popularity hlasováno jako talentová show.
Rusko a Izrael v soutěži? To je jako dát medaili boxerskému tréninku diktátora.
A co když hlasování ukáže, že veřejnost podporuje kontroverzní expozice? Pak to vypadá jako approval schválení režimů.
Divné, že Itálie nechává Rusko vystavovat, když sama zastává sankce. To je dvojí metr.
Projekt Krtkovo ticho zní jako metafora celé situace – něco se děje pod povrchem, ale všichni to cítí.
Zlatý lev pro nejlepšího propagandistu? Tohle bienále se mění v politickou arénu.
Možná je to poprvé, kdy může běžný člověk říct: "Tahle výstava mě hýbe".