Když politika vtrhne do semináře: kdo má právo rozhodovat, co se učí?

Na první pohled jde o change změnu v osnovách jednoho course předmětu na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ale ve skutečnosti se jedná o střet dvou světů: akademické freedom svobody a politického pressure tlaku. Vicepremiér Petr Macinka vyvolal bouři poznámkou k sylabu kurzu Úvod do klimatické krize, kde se jako téma prezentace objevilo něco, co se dalo číst jako podpora blockade blokády nebo sabotage sabotáže toku fosilních paliv. I když původní text už není k dispozici, Macinka z toho učinil public veřejnou aféru – a vysokou školu obvinil z výchovy potenciálních teroristů.

Reakce univerzity přišla s delay odkladem, ale byla jasná: zadání bylo misleading matoucí a neodpovídalo standard standardům pedagogické praxe. Studenti měli podle proděkanky kriticky reflect reflektovat hranici mezi aktivismem a trestnou činností – ne ji překračovat. Cílem bylo probudit kritické myšlení, nikoli podněcovat illegal protiprávní jednání. Jenže jedno wording zachycené formulace v sylabu stačila k tomu, aby se z vědecké diskuse stal politický tool nástroj.

Macinkův response odpověď byla rychlá a ostrá: pokud univerzity budou podporovat radical radikální nápady, pak by mělo být studium na některých oborech paid placené. Tím oživil předvolební plan plán své strany Motoristé sobě, který zmiňuje zpoplatnění humanitních fields oborů. I když vládní program slibuje bezplatné education vzdělání, Macinka naznačil, že tato debata je daleko od konce. Jeho warning varování pro levicové univerzity je jasné: platit budete.

Podstatnější než detaily jednoho kurzu je ale otázka: mají politicians politici právo říkat univerzitám, co mají teach učit? Akademická svoboda je podle zákona chráněná, včetně openness otevřenosti různým vědeckým názorům a metodám. Když politik označí vysokou školu za radical radikální instituci, podkopává nejen důvěru ve vzdělání, ale i debate veřejnou diskuzi. A pokud se ideology ideologie stane měřítkem pro to, co se má studovat, ztrácíme prostor pro otázky – a tím i pro progress pokrok.