Kam směřujeme: k Západu nebo k Východu?

Letošní rok se promises nesene ve znamení slibů, které zní jako svoboda, ale mohou vést k jejímu omezení. Demokracie, připomíná autor, není jen hlasování, ale každodenní civic občanský postoj – a právě ten je dnes na zkoušce. Zatímco Andrej Babiš sliboval, že Česko nepůjde na Východ, jeho vláda nyní vystupňovává tensions napětí s prezidentem a oslabuje základy, na nichž demokracie stojí: nezávislá média, spojenecké commitments závazky a respekt k institucím. Cesta do pekla, jak říká staré přísloví, je dlážděna dobrými úmysly – ale kam vede cesta, která vede přes Slovensko?

Finanční obligations povinnosti vůči NATO jsou jedním z klíčových testů. Pokud Česká republika neplní své spending výdaje na obranu, ztrácí váhu mezi spojenci. USA opakovaně upozorňují, že nikdo nesmí být free rider černým pasažérem. A přesto – namísto zvyšování obranného rozpočtu – vláda debatuje o financování public service veřejnoprávního vysílání ze státního rozpočtu. ČT hospodaří s 6,73 mld. Kč, částka, která je v celkovém rozpočtu negligible zanedbatelná, ale stává se politickým terčem. Proč? Protože kontrola médií je prvním krokem ke ztrátě nezávislosti.

Zestátnění médií, jak ukazuje příklad Slovenska po roce 2023, otevírá dveře pro political influence politický vliv na obsah. A to není jediný znak ústupu. Prezident Petr Pavel, druhý nejvyšší ústavní činitel, byl podle diplomatického protokolu denied připraven o možnost využít vládní letadlo na cestu na Tchaj-wan – strategického partnera v oblasti polovodičů a high-tech. Místo posílení ekonomické spolupráce tedy posíláme signal signál nejistoty. Pokud průmysl nezmodernizujeme, nebudeme moci plnit ani military vojenské závazky – a tím se dostáváme do pasti: oslabení jednoho pilíře demokracie podkopává všechny ostatní.

Největší znepokojení však budí rhetoric rétorika Filipa Turka. Jeho výrok o „deratizaci parazitů“ ve státní správě není jen nešťastný vtip – je to otevřené použití nacistické metafory. A potlesk, který za tím projevem následoval, je děsivý. Macinka, jeho spojenec, dodal, že prezident se na summit NATO cannot attend nemůže zúčastnit, protože neuznal vládní kandidaturu – což je blatant očividný politický útok na ústavní rovnováhu. Pokud tohle není dno, blížíme se k němu rychle – a spíše směrem na Východ než k Západu.

Otázka tedy není, zda se Česko mění – to se děje. Otázka je, kam směřujeme. Chceme být jako Rakousko a Německo, kde stát slouží lidem? Nebo jako státy, kde politici slouží sobě a média se mění na megafony? Boj za demokracii není jen volební kampaň – je to každodenní bdělost. A právě tu teď potřebujeme víc než kdy jindy.