Tchaj-wanu je dle Vondráčka věnována nadměrná pozornost. Vztahy se musí udržovat, říká Demetrashvili
Debata o cestě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan se proměnila v hlubší spor o směřování české foreign policy . Vláda odmítla požadavek na použití vládního speciálu, čímž vyvolala bouřlivou reakci opozice. Podle předsedy sněmovního zahraničního výboru Radka Vondráčka (ANO) je Tchaj-wanu věnována až excessive attention , a další mise by neměly přinést significant impact . „Nevím, co by přinesla další cesta pana Vystrčila,“ prohlásil Vondráček, který upozornil i na potřebu komunikace mezi ústavními činiteli.
Naopak bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský (ODS) zdůraznil, že návštěva má symbolic value i practical consequences . Podnikatelé mohou využít cestu na mezinárodní konferenci Expo a přímý letecký spoj mezi Prahou a Tchaj-pej. „Je to nejintenzivnější letecké spojení do Asie, které z Prahy budeme mít,“ uvedl Lipavský. Toto propojení je podle něj výsledkem dřívějších cest Vystrčila a dalších politiků, kteří pomohli rozvíjet economic relations s ostrovem.
Pirátská poslankyně Katerina Demetrashvili vidí odmítnutí jako diplomatic risk . „Vztahy je třeba udržovat, tím spíš, když jsou dobré,“ říká. Podle ní krok vlády neodpovídá pragmatic approach , který premiér Andrej Babiš avizoval. Upozorňuje, že Tchaj-wan je klíčovým hráčem v globálních dodavatelských řetězcích – vyrábí většinu světové produkce semiconductor chips . „Jak se můžeme chovat takto a neudržovat styky s největším producentem čipů?“ otázku položila.
Kontext je náročný: Čína považuje Tchaj-wan za svou rebellious province a opakovaně varuje zahraniční politiky před návštěvami. USA naopak varovaly Tchaj-wan před immediate threat invaze do roku 2027. Zatímco Vondráček tvrdí, že Česko chce mít dobré vztahy s oběma stranami, kritici vidí v odmítnutí cesty pokus o zalichocení Pekingu – možná v naději na lepší přijetí Babišovy plánované návštěvy čínského vedení.
Diskuze tak sahá dál než jen k letu speciálem. Jde o to, zda se Česko bude vyvažovat strategické zájmy mezi ekonomickou spoluprací s Tchaj-wanem a diplomatickým tlakem ze strany Číny. Zatímco Itálie nebo Británie usilují o ekonomické spojenectví s Čínou, jejich obchodní deficity rostou. Jak poznamenal moderátor Martin Řezníček: „Opravdu máme co nabídnout?“ Otázka zůstává otevřená – stejně jako otázka, kam vlastně pojede premiér.
Ať už je to jakkoliv, economic impact ekonomický dopad tchajwanských investic u nás je reálný. Proč bychom to měli ohrozit kvůli political signal politickému signálu směrem k Pekingu?
Vondráček mluví o balanced diplomacy vyvážené diplomacii, ale ve skutečnosti to vypadá jako ústup před pressure tlakem z Pekingu. To není vyváženost, to je pasivita.
Premiér říká, že Škoda odchází kvůli cestám na Tchaj-wan? To je absurd claim absurdní tvrzení. To je jako bych obvinil souseda, že prší, protože si otevřel okno.
Důležité je, že Tchaj-wan je global leader světovým lídrem v čipech. Když ho ignorujeme, ignorujeme technological future technologickou budoucnost.
A co když Babišova cesta do Číny skončí stejně jako Zemanovy? S empty promises prázdnými sliby a bez reálných smluv? Už jednou jsme to prožili.
Někdo tady musí mít odvahu říct: ne všechno se dá měřit v short-term gain krátkodobém zisku. Někdy je třeba stát při democratic values demokratických hodnotách.
Přímý let Praha–Tchaj-pej je strategic connection strategické spojení, ne jen dovolenková linka. Proč to někteří vidí jako political provocation politickou provokaci?
Američané vidí real threat reálné nebezpečí invaze. My to bagatelizujeme. Co když se mýlíme?